Mléčná dráha
Mléčná dráha je pojmenování pro naší mateřskou galaxii, ve které nalezneme Sluneční soustavu spolu s naší planetou
Mléčná dráha je pojmenování pro naší mateřskou galaxii, ve které nalezneme Sluneční soustavu spolu s planetou Zemí.
Mléčná dráha tvoří spolu s dalšími cca 30 galaxiemi Místní skupinu, která má rozlohu přibližně 2,5 miliónu světelných let a kde spolu s galaxií Andromedou tvoří hlavní dva členy skupiny. Jednotlivý členi místní skupiny jsou spolu vázáni gravitačními silami, kterými se navzájem ovlivňují. Vznikly nejspíše společně z jediné turbulentní fluktuace. Samotná Mléčná dráha se počala utvářet přibližně před 12 miliardami let z kvasaru, který počal do svého okolí vyvrhovat svoji hmotu. Rozměry vznikající soustavy se stále zvětšovaly až dosáhly dnešních rozměrů, které jsou okolo 100 000 světelných let (30 kiloparseků) horizontálně a přibližně 30 tisíc světelných let má galaxie vertikálně. Mléčná dráha je tvořena jádrem a spirálními rameny, které tvoří obal. Typově se naše galaxie řadí do spirálních galaxií. Počet aktivních hvězd v galaxii se odhaduje přibližně na 100 000 miliónů hvězd, které však nemůžeme všechny pozorovat.
Pozice Slunce v galaxii je následující. Naše hvězda se nachází v jednom z ramen spirální galaxie. Vzdálenost hvězdy od středu galaxie je odhadována na 30 tisíc světelných let, což je asi 10 kiloparseků. Ve zlomku vyjádřenu Slunce je tři pětiny směrem od jádra ke konci ramene. Slunce se nachází poblíž myslitelného horizontálního středu, což nám zabraňuje v pozorování druhé strany naší galaxie, jelikož se musíme "podívat" skrz jádro, což není zatím možné. Kdyby jste se podívali na naší galaxii "ze shora", tak byste viděli zploštělý disk s několika rameny, které obíhají kolem jádra galaxie, jenž je nejspíše tvořeno obrovskou černou dírou. Samotné Slunce obíhá kolem centra galaxie rychlostí 240 kilometrů za vteřinu a jeden oběh kolem jádra mu zabere 225 miliónů let.
Naše poloha nedaleko horizontální roviny je nevýhodou pro pozorování, jelikož zabraňuje pozorování druhé strany galaxie. Za temné noci však můžeme spatřit bílý opar táhnoucí se přes celou noční oblohu. V těchto místech se nachází jádro galaxie, kolem kterého ramena obíhají. Stříbřitý opar je ale jenom slitý obraz vzdálených hvězd, jelikož na vzdálenost 10 kiloparseků nejsme schopni rozeznat jednotlivé hvězdy. Objev jádra si musel počkat až do použití měření pomocí infračerveného záření.
Kolem Mléčné dráhy obíhají i dvě malé galaxie, které se řadí k satelitním, ale které jsou nejbližšími galaktickými sousedy. Jedná se o Malé a Velké Magallenovo mračno.
Jádro galaxie se nachází poblíž souhvězdí Střelce a je tvořeno hmotou o hmotnosti přibližně 20 miliard Sluncí a o průměru pouhých 1,2 kiloparseků. Látka ve středu je přehuštěna a má největší koncentraci v galaxii. Ze středu jádra stále proudí do okolí vodíkový plyn rychlostí 150 kilometrů za vteřinu, což nás vede k myšlence, že se galaxie stále rozpíná. Pozorování samotného jádra je však velice obtížné, takže naše poznatky jsou omezené.
Pozorovat naší vlastní galaxii je velice složité, a proto se astronomové spíše pokoušejí pomocí pozorování jiných galaxií pochopit, proč se jednotlivé děje v galaxii dějí.
Pozice Slunce v galaxii je následující. Naše hvězda se nachází v jednom z ramen spirální galaxie. Vzdálenost hvězdy od středu galaxie je odhadována na 30 tisíc světelných let, což je asi 10 kiloparseků. Ve zlomku vyjádřenu Slunce je tři pětiny směrem od jádra ke konci ramene. Slunce se nachází poblíž myslitelného horizontálního středu, což nám zabraňuje v pozorování druhé strany naší galaxie, jelikož se musíme "podívat" skrz jádro, což není zatím možné. Kdyby jste se podívali na naší galaxii "ze shora", tak byste viděli zploštělý disk s několika rameny, které obíhají kolem jádra galaxie, jenž je nejspíše tvořeno obrovskou černou dírou. Samotné Slunce obíhá kolem centra galaxie rychlostí 240 kilometrů za vteřinu a jeden oběh kolem jádra mu zabere 225 miliónů let.
Naše poloha nedaleko horizontální roviny je nevýhodou pro pozorování, jelikož zabraňuje pozorování druhé strany galaxie. Za temné noci však můžeme spatřit bílý opar táhnoucí se přes celou noční oblohu. V těchto místech se nachází jádro galaxie, kolem kterého ramena obíhají. Stříbřitý opar je ale jenom slitý obraz vzdálených hvězd, jelikož na vzdálenost 10 kiloparseků nejsme schopni rozeznat jednotlivé hvězdy. Objev jádra si musel počkat až do použití měření pomocí infračerveného záření.
Kolem Mléčné dráhy obíhají i dvě malé galaxie, které se řadí k satelitním, ale které jsou nejbližšími galaktickými sousedy. Jedná se o Malé a Velké Magallenovo mračno.
Jádro galaxie se nachází poblíž souhvězdí Střelce a je tvořeno hmotou o hmotnosti přibližně 20 miliard Sluncí a o průměru pouhých 1,2 kiloparseků. Látka ve středu je přehuštěna a má největší koncentraci v galaxii. Ze středu jádra stále proudí do okolí vodíkový plyn rychlostí 150 kilometrů za vteřinu, což nás vede k myšlence, že se galaxie stále rozpíná. Pozorování samotného jádra je však velice obtížné, takže naše poznatky jsou omezené.
Pozorovat naší vlastní galaxii je velice složité, a proto se astronomové spíše pokoušejí pomocí pozorování jiných galaxií pochopit, proč se jednotlivé děje v galaxii dějí.